Intranazální podání extracelulárních vezikul z mezenchymálních kmenových buněk zlepšuje stav myší s experimentální autoimunitní encefalomyelitidou
Experimentální autoimunitní encefalomyelitida (EAE) zkoumaná na myším modeluslouží k výzkumu lidské roztroušené sklerózy. Je charakterizovaná zánětem v CNS a demyelinizací. Léčebné postupy v myším modelu by mohly být přenositelné do klinické praxe. Autoři studie využili k léčbě myší s EAE mezenchymální kmenové buňky a vezikuly uvolněné mezenchymálními kmenovými buňkami. Ty obsahují mnoho produktů, působků, které produkují kmenové buňky. Ve studii bylo 15 myší, které byly rozděleny do tří skupin. První dostala po 15 dnech od indukce nemoci PBS, druhá intranazálně kmenové buňky a třetí extracelulární vezikuly (EV). K vyhodnocení došlo po 27 dnech od indukce onemocnění. Sledoval se stav myší, klinické příznaky, histologicky se hodnotily vzorky CNS a proliferace T lymfocytů společně s expresí cytokinů. Kmenové buňky i EV zlepšily klinický stav myší. Snížilo se klinické skóre, přičemž EV byly účinnější než kmenové buňky. Společně se zlepšením klinického stavu se zvýšila imunomodulační odpověď a zvýšily se počty Treg (Foxp3+CD25+ T lymfocytů), zvýšila se též hodnota TGF-beta a IL-10 (poslední zmíněný parametr se zvýšil pouze při léčbě kmenovými buňkami). Demyelinizační procesy byly mírnější ve skupině s EV v porovnání s PBS, ale mezi buňkami a PBS rozdíl v demyelinizaci nebyl.
Studie tedy ukazuje, že kmenové buňky, a obzvláště jimi tvořené extracelulární vezikuly, je možné podávat intranazálně a zmírnit projevy EAE. Je možné, že stejného efektu by mohlo být dosaženo také u pacientů s roztroušenou sklerózou.
